Tiny house – stavební povolení a konstrukční řešení

Novela Stavebního zákona č. 350/2012 Sb., rozšiřuje definici pojmu stavba o ustanovení, že „za stavbu lze považovat také výrobek plnící funkci stavby.“ Tato nová definice mluví zcela jasně. Ať už objekt vznikl stavební či montážní konstrukcí bez ohledu na technické provedení či použité materiály, je potřeba mít územní souhlas. V některých případech je nutné i ohlášení stavby.

Je samozřejmě rozdíl k jakému účelu bude tiny house využíván. Zda bude domek na kolech naprosto samostatně fungující bez napojení na vodu, odvody odpadu a elektrické sítě, nebo naopak bude mít pevné základy na pozemku a bude napojený na inženýrské sítě.

V případě stabilně funkčního tiny housu je nutné patřičnému stavebnímu úřadu předložit žádost o vydání územního souhlasu. K žádosti je také nutné doložit doklad o vlastnictví pozemku, souhlasy vlastníků sousedních pozemků, situační výkres projektové dokumentace a vyjádření technické a dopravní infrastruktury. Stavební úřad následně posuzuje pouze skutečnost, jestli záměr splňuje zákonné podmínky pro vydání souhlasu. V případě, že podmínky nesplňuje, zahájí stavební úřad jednání ohledně územního řízení ve věci individuálního posouzení stavby. Pokud jsou všechny podmínky splněny, vydá stavební úřad ve lhůtě do 30 dnů od podání žádosti územní souhlas a doručí ho písemně žadateli. Dnem doručení žadateli nabývá územní souhlas právní moci.

Případ tiny house na kolech je složitější a vždy je třeba tento případ probrat s konkrétním stavebním úřadem (bohužel i přístup jednotlivých stavebních úřadů se může lišit).

Jak vypadá konstrukčně typický tiny house s pevnými základy?

Základním komponentem je dřevo. K celoročnímu bydlení je nutné mít dobře zaizolované stěny a natažené rozvody pro vodu a elektřinu.

Kostru stěn tvoří systém sloupků a vazníků. Mezi sloupky je vložena tepelná izolace. Jejím úkolem je nejen izolovat tepelně, ale také zvukově. Základní parametr, který sledujeme je součinitel tepelné vodivosti, přičemž platí, že čím je nižší, tím je lepší izolace. Zvolit můžeme přírodní materiály jako je konopí, juta, vlna, skelná vata nebo „umělé“ jako je polystyren. Ať je zvolen jakýkoliv materiál, je nutné, aby byl antimikrobiálně ošetřen. Obrázek 1 schematicky ilustruje, jak by taková stěna měla vypadat.


Obrázek 1: Sendvičová stěna malého domu (ukázka z knihy: Jak  postavit malý dům; Vojtěch Valda; lze zakoupit z: http://www.venkovskydum.cz/jak-postavit-maly-dum/)

Vzhledem k tomu, že se jedná o dřevěnou konstrukci, je zapotřebí klást velký důraz na její správné odvětrávání a omezení kumulace vlhkosti ve stěnách, podlaze i stropě. Toto se řeší pomocí folií. Z exteriérové strany se instaluje hydroizolační folie. Ta má za úkol bránit průniku exteriérové vlhkosti do konstrukce, ale zároveň tuto vlhkost propouští z konstrukce do exteriéru. Další folie se instaluje z interiérové strany před tepelnou izolaci. Jedná se o paropropustnou folii. Jejím úkolem je zabránit prostupu interiérové vlhkosti do tepelné izolace. Opačným směr však prostupná je. Obě výše zmíněné folie tedy mají polopropustnou funkci.

U stěn se ke ztužení konstrukce a zavětrování používají nejčastěji OSB desky, překližka či sádrokarton. Ve všech přpadech je nutné zajistit, aby konstrukci dobře odvětrávaly a odváděly vlhkost (např. provrtáním). Vnější obložení může být tvořeno např. prkny. Důležité je instalovat je tak, aby nedocházelo k zatékání deštové vody. Tloušťka sendvičové stěny se pohybuje okolo 250 mm.

Pokud je podlaha pevně spojena se základy (tiny house není mobilní na kolech), je nutné ji odizolovat, aby do ní nepronikala vlhkost vzlínající od základů (železobetonová deska či sloupky) např. asfaltovými pásy. Podobně jako u stěny je mezi nosnými částmi podlahy tepelná izolace, v další vrstvě polopropustné folie. Z exteriérové strany drobné pletivo proti průniku hlodavců či OSB desky. Interiérovou stranu tvoří podkladová deska, která ztužuje konstrukci a zároveň na ní dosedá svrchní nášlapná vrstva.

Konstrukce střechy se bude lišit podle jejího tvaru, nicméně opět je nutné ji správně zaizolovat a instalovat polopropustné folie k žádoucímu odvodu vlhkosti. Dobrým průvodcem po úskalích stavby tiny house je kniha architekta Vojtěcha Valdy Jak postavit malý dům (ukázky z knihy jsou k prohlédnutí zde).

A co když budu chtít maximální svobodu?

Pokud chcete být mobilní, tak se celá konstrukce buduje na podvozku. Pozor! Je však nutné dodržet maximální vnější rozměry tiny house, aby mohl být převážen za osobním autem (náklad o šířce 2,55 m; výšce 4 m a délce 12 m s maximální hmotností 3,5 t. S řidičským průkazem skupiny B nesmí hmotnost soupravy přesáhnout 4 250 kg, se skupinou B+E pak 7 t). Podmínkou je, aby měl přívěs SPZ. Při překročení rozměrů smí takový náklad převážet jen specializovaná firma s příslušným vybavením. Bohužel úskalí se v dopravní legislativě skrývá více, proto doporučuji počíst tento článek: https://otinyhouse.eu/tiny-house-a-dopravna-legislativa/

A teď se podíváme do interiéru…

Jak vyřeším topení, koupání a odvod odpadu?

Pokud jsme napojeni na inženýrské sítě, tak máme o starost méně. A pokud ne, tak se nabízí několik řešení.

Rezervoár vody si můžeme vytvořit svedením dešťové vody do vhodného barelu, kontejneru či nádrže. Další možností je si vyhloubit studnu nebo se napojit na již existující. V případě toalety volíme separační neboli kompostovací toalety bez nutnosti splachování. Tento typ WC odděluje pevnou a tekutou složku od sebe a tím zabraňuje vzniku zápachu. Tuhou složku je možné po vyprázdění nádrže použít na kompost, samozřejmě ne pro hnojení plodin určených k jídlu.

Alternativou k automatické pračce může být ruční, nožní či přenosná vířivá minipračka. Poslední jmenovaná je k dostání v několika modelech, některé z nich i s odstřeďováním. Nevýhodou je jejich malá kapacita, praní ve studené vodě a nutnost elektřiny k napájení. Spotřeba vody je však v porovnání s automatickou pračkou nižší. V zahraničí se prodávají sofistikovanější varianty těchto modelů. Vodu ze dřezu, umyvadla a sprchy (eventuálně i pračky) lze svést do septiku nebo kořenové čističky. Nutné je však používat šetrné čistící a mycí prostředky.

Vytápění může být řešeno malými kamínky s přikládáním dřevem, kotlem s peletkami, elektrickými přímotopy, podlahovým topením, nebo tepelným čerpadlem typu vzduch-vzduch.

Kam naskládám všechny své věci?

Úložné prostory musí být řešeny co nejefektivněji s maximálním využitím místa. Používají se prostory pod schody, pod postelemi, v sedacích soupravách nebo různě posuvné skříňky. Některá lehátka či stoly se mohou sklápět. Zkrátka fantazii se meze nekladou.

Co dodat závěrem?

Přestože roste obliba nízkoenergetických a pasivních domů je tiny house spíše okrajovou záležitostí hlavně díky svým rozměrům. Ovšem může být zajímavou alternativou k běžnému bydlení pro lidi se zájmem o přírodu, minimalistickým přístupem k životu a přáním mít vlastní nemovitost bez nutnosti obří hypotéky. Tak co, patříte k nim i Vy?

Jsem duší projektů Energie na dlani a Jít zelenou cestou. Jsem součástí výzkumného týmu v oblasti energetické soběstačnosti, úspor energií a obnovitelných zdrojů energie. Předávám lidem zkušenosti a inspiraci ať už z oblasti vodních elektráren, solárních systémů, malých domácností nebo velkých průmyslových objektů. A jak jsem se k tomu dostala? To si můžete přečíst zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů