Rychlovarná konvice 1/3 – Od historie až po současnost

Dnes si život bez rychlovarné konvice někteří z nás ani neumí představit. Kdy se zrodil její předchůdce?

První elektrická konvice spatřila světlo světa koncem 19. století. O „rychlovaru“ jste však v této době mohli jen snít. Ohřívací prvek nebyl ponořen do vody, ale umístěn v odděleném prostoru. Na „šálek“ čaje jste čekali asi 12 minut. Konvice navíc musela být pod neustálým dozorem, protože neobsahovala žádný prvek, který by ji při varu vody automaticky vypnul. Popáleniny i požáry z nepozornosti byly daní za užívání této novinky.

Snaha o bezpečnější a uživatelsky přívětivější design byla zhruba o 60 let později korunována úspěchem. V roce 1955 byla představena první automatická rychlovarná konvice. Její duchovní otcové William Russell a Peter Hobbs (zakladatelé společnosti Russell Hobbs) ji pojmenovali K1 a vyřešili problém automatického vypnutí konvice po dosažení bodu varu – pomocí bimetalového proužku. Vylepšená nástupkyně K2, představena v roce 1960, byla tak oblíbená, že se na trhu udržela dalších 30 let.

Varná spirála

Pamatujete si na varnou spirálu? A víte, že se dá koupit i dnes?

V české kotlině se za předchůdce rychlovarných konvic dá považovat varná spirála. Stačilo zasunout koncovku do zásuvky, ponořit spirálu do hrnku s vodou a počkat, než se voda ohřeje.  Ač to může překvapit, podobné zařízení lze sehnat i nyní. Pod názvem ponorný vařič se skrývá elektrospotřebič tvořený varnou spirálou a zakončený klasickou vidlicí do zásuvky nebo koncovkou pro připojení do zásuvky zapalovače v autě. Toto zařízení v minulosti bylo a je rizikové. Nejen, že se můžete ošklivě popálit, ale pokud na spirálu zapomenete nebo ji ještě žhavou někde odložíte, snadno může dojít k požáru. Dříve a mnohdy ani dnes varné spirály neobsahují bezpečnostní pojistku, takže odporové těleso hřeje do té doby, dokud nevytáhnete kabel ze zásuvky.

Varné konvice dnes

Konvice v minulosti měli k tělu připevněný kabel, moderní se skládají ze samotného těla a podstavce, ze kterého vede kabel. „Tělo“ konvice může být vyrobeno z plastu, nerezu, skla, keramiky a jejich kombinací. Plastové konvice jsou lehké, levné, ale někomu může vadit jejich typická vůně. Skleněné a keramické jsou designově zajímavé. Keramické dobře izolují hluk i teplotu vody. Nevýhodou je jejich hmotnost, mohou se neopatrnou manipulací rozbít stejně jako skleněné konvice. Na skleněných konvicích se může ve větší míře usazovat vodní kámen. Nerezové jsou odolné a ne příliš drahé, ale lze se o ně nepěkně popálit (podobně jako o skleněné a keramické).

Na varné konvici jistě nemá smysl šetřit a volit tu nejlevnější variantu, kde lze očekávat, že použitý materiál nebude úplně prvotřídní kvality.

V poslední době se do popředí zájmu tlačí rychlovarné konvice s možností regulovat teplotu ohřívané vody. Materiál je převážně sklo nebo nerez. Rozsah může být od 30 – 100 °C (levnější modely cca 60 – 100 °C). Některé z modelů jsou vybaveny funkcí KeepWarm, která udržuje ohřátou vodu teplou po určitý čas.

V dalším článku o rychlovarných konvicích si povíme něco málo o bezpečném používání konvic a zmíním také pár doporučení pro zachování životnosti rychlovarných konvic (viz zde).