Před rokem 1900 byla elektrifikace teprve v plenkách, neexistovala hlavní rozvodná síť a svítilo se petrolejovými lampami. Téměř jediným výrobcem elektrické energie byli mlynáři, pilaři a hamristé. Mlynáři využívali vodní motory (nejprve vodní kola a následně turbíny) v kombinaci s dynamem. Získanou elektrickou energii využívali pro vlastní potřebu, nejčastěji ke svícení.
S rozvojem elektrotechniky se postupně celý systém stával důmyslnější. Namísto dynama se začaly využívat alternátory a generátory, díky kterým bylo možné dosáhnout vyšších výkonů. S rostoucím výkonem bylo možné připojit i další sousedy, a tak se začala pomalu budovat a rozšiřovat lokální distribuční síť.
V tuto chvíli však nastal problém, jak plynule a bezpečně regulovat dodávaný výkon alternátoru (generátoru) v době odlehčení.
S nedostatečnou regulací vodního motoru hrozilo, že by v době, kdy nebyl tak velký odběr, došlo ke zvýšení otáček alternátoru (generátoru). Následkem by bylo zvýšení frekvence a napětí, což by mohlo poškodit veškeré elektrické zařízení napájené z alternátoru (generátoru). Naopak v případě přetížení by vlivem nedostatečné regulace mohlo dojít až k zastavení stroje a zničení alternátoru (generátoru), protože v momentě, kdy je generátor přetěžován, začne zpomalovat.
Z tohoto důvodu vznikla lineární regulace pro vodní turbíny. Průkopníkem v oblasti regulace vodních motorů používaných k výrobě elektrické energie byla Rakouská firma Woith. Poté následovala Pardubická strojírna a továrna na vodní motory Prokop a synové.
Společnost Josefa Prokopa začala vyrábět vzduchokapalinové regulátory, které se využívaly hlavně v Rakousko-Uhersku a následně v Československu. Takový regulátor byl velice sofistikovaným zařízením, jeho údržba byla složitá a vyžadovala dobře proškolený a zkušený personál.
Pojďme si nyní celý systém detailněji přiblížit.
Každá vodní turbína obsahuje regulační ústrojí, které je v těsné blízkosti oběžného kola. Úkolem tohoto soustrojí je naklápění lopatek za účelem regulace průtoku vody a výkonu stroje (turbíny).
Regulaci lopatek zajišťují dvě táhla ukotvená na otočné hřídeli. Hřídel je vyvedena do strojovny a napojená na zmíněný vzduchokapalinový regulátor, který je dále propojen pomocí řemenů s hlavní hřídelí turbíny s určitým převodovým stupněm (pokud je instalován). Do strojovny je vyvedená také hlavní hřídel turbíny, ke které je buď na přímo, anebo přes převod, připojený generátor.
V jádru olejového regulátoru byla umístěná spojka (podobná jako u automobilu), přítlačný píst, kompresor, Wattův odstředivý regulátor, a ve spodní části regulátoru bylo olejové čerpadlo pro mazání jednotlivých komponent celého soustrojí (turbíny, generátoru i regulátoru).
Před spuštěním turbíny se rozváděcí lopatky uzavřely pákou v dolní části regulátoru, přičemž došlo také k vyřazení olejového regulátoru z provozu a k přerušení provozu kompresoru uvnitř regulátoru. Po zaplavení kašny vodou se kolečkem v horní části regulátoru pootevřely lopatky stroje a turbína se začala pomalu rozbíhat.
Pokud turbína dosáhla požadovaných otáček k zajištění dostatečné funkce kompresoru (tedy bylo dosaženo potřebného tlaku ve vzdušníku), páka v dolní části regulátoru se ručně přepnula do výchozí polohy. V tu chvíli se do pístu spojky dostal stlačený vzduch a došlo tak k přiblížení lamel ve spojce.
Olejová lázeň umožňovala prokluz, který byl potřebný pro vymezení pohybu regulační hřídele. Ta se otáčela pouze o 60°. Pokud se tedy lamely spojky od sebe vzdalovaly, byla síla na regulační hřídel menší. V případě přibližování lamel byla síla na hřídel větší. Automatický zpětný chod zajišťoval vzduchový píst v momentě, kdy turbína dosáhla požadovaných otáček pro pohon generátoru.
Pokud se z důvodu odlehčení generátoru otáčky zvýšily, došlo i k rychlejšímu otáčení hlavice regulátoru a vlivem toho se oddálily lamely spojky. Zmenšila se síla proti vzduchovému pístu a regulační lopatky turbíny se přivřely. Tento systém fungoval i obráceně. V případě, že se otáčky zmenšily pod nastavenou mez, tak regulační hlavice zmenšila mezeru a zvětšila tlak na lamely, které se přiblížily a došlo k otevření lopatek.
Pokud bylo potřeba turbínu odstavit, opět se nejprve odpojila pohonná hřídel regulátoru, došlo k zavření lopatek a k následnému zastavení stroje. Po úplném odstavení turbíny bylo potřeba umístit ventil opět do výchozí polohy, aby bylo celé zařízení připravené k dalšímu provozu.
Olejový regulátor byl na svou dobu velice propracovaným zařízením a umožňoval plynulý chod a regulaci vodní turbíny.
V dnešní době jsou olejové regulátory nahrazeny polovodičovými automaty v kombinaci s hydraulikou. Natáčení lopatek pak řeší pouze dvojčinná pístnice poháněná hydraulickým agregátem, který je řízen elektronicky.